Jak na studium v zahraničí?

Dnešní doba přináší jednu obrovskou výhodu – a tou je cestování. Nepotřebujeme pasy a pouze s občanským průkazem se můžeme den ze dne rozhodnout a jet do kterékoliv části Evropské unie. Díky volnému pracovnímu trhu taky kdykoliv můžeme sbalit svoje kufry a začít pracovat v cizí zemi.


V takové zemi nám sice časem vzniká nahlašovací povinnost, ale ta je zpravidla bez problému a může se řešit, až když jsme na místě, pracujeme a jsme zabydlení.

Jedna z oblastí, kterou máme velmi otevřenou, a přesto ji využívá jen malé procento Čechů, je studium v zahraničí. Důvody jsou různé. Nemáme dostatek financí, neznáme nikoho, kdo by tam studoval (kromě erasmáků), bojíme se, že neuděláme přijímačky. Všechny tyto důvody jsou ale slabé. Vysvětlím proč.

Začnu popořadě. Když jsem zvažovala studium v zahraničí, postupovala jsem podle jednoduchého kritéria. Vygooglila jsem si žebříček sta nejlepších světových škol v mém oboru. Na dvou z nich se neplatilo školné (Švédsko, Dánsko)- nakonec jsem si tedy zvolila Švédsko, protože zde bylo studium celé v angličtině, a nebylo tudíž nutné učit se dopředu švédsky.

Zahraniční školy mají obvykle vyšší reputaci než ty české a to z mnoha důvodů. Především proto, že vyspělejší státy do nich investují více peněz. Když už si tedy vyberete školu, na kterou byste chtěli jít, čekají vás přijímačky. Na většině škol o vás požadují tři věci: Překlad Vašich vysvědčení ze střední školy, doporučení od učitele a testy z angličtiny (případně z jazyka, ve kterém chcete studovat). Z angličtiny si obvykle můžete vybrat, jestli chcete dělat test TOEFL-iBT nebo IELTS. Každá univerzita má danou normu, kolik přesně z těchto testů musíte dosáhnout bodů. Oba druhy testů je možné dělat v České republice a mají vypsáno spoustu termínů v průběhu roku. Zaplatíte za ně cca 5000 Kč, což je velká položka, na druhou stranu v podstatě jediná, kterou do přijímacího řízení investujete.

Školné na zahraničních universitách

Když už se na školu dostanete, nastává otázka financování. První je financování samotného školného. Pro občany EU je zadarmo studium ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Finsku, Irsku, Itálii, u některých škol v Německu a Rakousku, Polsku a Turecku. Ve Skotsku je sice školné uvedeno, ale v případě, že jste ze sociálně slabší rodiny (což je na britské poměry 95 procent českých studentů) školné vám bude odpuštěno. Co se týče financování života, v Británii a Irsku není problém sehnat při studiu brigádu. Další možností jsou organizace pánů Kellnera a Bakaly, kteří ročně vyhrazují určité peníze na podporu českých studentů kdekoliv v zahraničí. Fullbrightovo stipendium se pak specializuje přímo na USA, které už má ovšem také velké poplatky přímo za studium.


Za sebe bych studium v zahraničí rozhodně doporučila. Je to neocenitelná zkušenost, budete pracovat s přístroji, na které byste si v Česku ani nesáhli, naučíte se jazyk a hlavně uvidíte svět z širší perspektivy. Nebudete věřit všemu, co píšou česká média, proniknete do cizí kultury a budete schopni vidět sami sebe zvenčí. Tak na co čekáte?