Rád bych se s vámi coby bývalý animátor podělil o své zkušenosti v zahraničí, kde jsem po dvě sezóny působil nejprve u italských Benátek, poté na španělských Kanárských ostrovech.
Jelikož jsem zprvu nevěděl, o co přesně v profesi jde, jsem rád, že nás italský tým do všeho zasvětil, přičemž byli všichni moc přátelští. Přestože se u hudebních a tanečních čísel nejednalo o kreace valné kvality, příprava probíhala na vysoké úrovni. Ani příliš nevadilo, že jsem v tu chvíli ještě neuměl tak dobře italsky (angličtina byla kolikrát všeobecně využívaným jazykem, protože animátoři byli z celé Evropy). Zaučovali jsme se v kempu Lago di Garda, kde bylo zajištěné stravování a vyhovující ubytování. Druhy jídel se v průběhu několika dní opakovaly, ale o hladu jsme rozhodně nezůstali. Příroda kolem tohoto velkého jezera byla více než uklidňující. Po asi čtrnáctidenním kurzu nás různě rozdělili po hotelových parcích v celé severní Itálii a naše přátelství a pouta, ke kterým mezitím došlo, se tak částečně zpřetrhala. Následovala tvrdá práce: museli jsme se na všechny usmívat, všechny zdravit jako první, výčet aktivit byl nekonečný včetně hlídání dětí, různých kroužků a pestrých sportovních aktivit až po kompletní přípravu všech večerů, mezi niž patřilo jak rozkládání a uklízení židlí před i po akci, tak taneční vystoupení a nejrůznější estrády podobající se divadelním představením, které kolikrát neměly hlavu ani patu. Hlavně že nás to bavilo! Ale upozorňuji, že práce probíhala takřka 12 hodin denně 6 dní v týdnu do pozdních večerních hodin (za směšný plat 500 € měsíčně) a i když jste se v jakékoli volné chvíli trochu vzdálili od týmu, ihned jste vzbudili podezření, že kujete něco nekalého. Veškerý mimopracovní styk s návštěvníky hotelového komplexu byl totiž striktně zakázán. Vůbec zde byla řada nesmyslných příkazů a pravidel, která jste nesměli porušit, jinak jste riskovali vyloučení z komunity. Ubytování probíhalo v mobilhausech (což jsou takové obytné vozy na kolečkách, které se dají případně po zapojení auta přemístit) a na výběr v resort hotelu bylo hned ze tří jídel včetně velké pizzy upečené podle vlastních představ.
Na Kanárských ostrovech už to bylo trochu jiné. Přestože to byla ještě lákavější destinace, kde je léto po celý rok, naráželi jsme na řadu personálních problémů. Šéf týmu byl Arab a zřejmě trpěl nějakým komplexem méněcennosti. Nejenže nás za každou věc peskoval, ale neustále nějaké animátory vyhazoval a nahrazoval je nově přilétajícími z různých koutů Evropy. Když vezmete v potaz to, že jste si našetřili na letenku, kterou vám personální agentura neproplatila, ale museli jste si ji hradit z vlastních peněz, a oni vás odstranili ještě dříve, než jste si stačili vydělat na zpáteční cestu, bylo to hodně nefér. Bylo to zkrátka hodně o tom, kdo komu jak seděl a vyhovoval a kdo dokázal mlčet, kdo se nevzpouzel… Kdo se nenechal a řekl, co se mu nelíbilo, na to doplatil. Znovu bych také zdůraznil nesmyslný „etický“ kodex, který jste museli dodržovat, ale který už tady navíc nebyl jen v rámci animátorské komunity a vůči chování k zákazníkům a zaměstnancům hotelu, avšak také přímo uvnitř spletitého a komplikovaného vztahového koláče od nadřízeného k podřízeným, jenž hraničil až s prostou šikanou. Jednoduše řečeno: kdo nepodlézal, trpěl. Nabídka stravy tu však byla velmi široká formou švédského stolu. Byla zde i spousta podpůrných vztahů od návštěvníků hotelu, kteří si nás vychvalovali a drželi nás nad vodou, takže jsem přes všechny nepříjemnosti pramenící z idiotského šéfa nepodléhal panice. Noční život na ostrově byl také velmi bohatý.
Každopádně na základě této hořké zkušenosti, kdy si s námi nadřízený dělal bez uvážení, co se mu zlíbilo, jsem se rozhodl už raději jako animátor nikam nejezdit. Když uvážím, jak by to se mnou dopadlo, kdybych se stal nepohodlným nebo se ocitl v kůži poškozeného, neexistují v podstatě legální právní prostředky, jak se se zahraniční i domácí pracovní agenturou vypořádat a vykompenzovat. Otevřený pracovní trh je bohužel otevřený i lidem, kteří si s ostatními dělají, co chtějí a jak uznají za vhodné.
